Savita Singh (kameramanka) Věk, manžel, rodina, životopis a další

Rychlé informace→ Věk: 41 let Rodné město: Hisar, Haryana Rodinný stav: Svobodná

  Savita Singh





profese • Kameraman
• Filmař
Známý jako Režie krátkého filmu 'Sonsi', který v roce 2021 vstoupil do předávání Oscarů v kategorii krátkých filmů
Fyzické statistiky a další
Barva očí Černá
Barva vlasů Černá
Kariéra
Debut Kinematografie (krátký film): Kramasha (2007)
  Savita's film 'Kramasha'
Režie (krátký film): Sonsi (Shadow Bird) (2020)
  Savita's film 'Sonsi'
Ocenění • V roce 2007 získala národní cenu za nejlepší kameru za krátký film 'Kramasha.'

• V roce 2020 získala národní cenu za nejlepší kameru za film 'Sonsi.'
  Savita za film získává národní cenu za nejlepší kameru'Sonsi'
Osobní život
Datum narození Rok, 1981
Věk (od roku 2022) 41 let
Rodiště Haryana
Národnost indický
Rodné město Hisar
Vysoká škola/univerzita • Indraprastha College For Women, Dillí
• Filmový a televizní institut Indie (FTII)
Vzdělávací kvalifikace • Vystudovala bakalářský titul v oboru žurnalistika a masová komunikace. [1] Indian Express
• Vystudovala kinematografii na FTTI. [dva] Hinduisté
Vztahy a další
Stav Svobodný
Rodina
Manžel/manželka N/A
Rodiče Otec - Vijai Singh (pracuje v bance)
  Savita se svým otcem
Matka -Shakuntla Singh
  Savita Singh's mother
Sourozenci Sestra Sunita Singhová
  Savita Singh's sister
  Savita Singh

Některá méně známá fakta o Savita Singh

  • Savita Singh je indická kameramanka a filmařka, která je známá tím, že v roce 2020 režírovala krátký film „Sonsi (Shadow Bird)“, který vstoupil do předávání Oscarů.
  • Savita se věnuje převážně hraným filmům, reklamním filmům a dokumentům. Některé z filmů, které natočila, zahrnují Phoonk (2008), 404: Chyba nenalezena (2011), Hawaizaada (2015), Ventilátor (2016) a Devi (2020).

      Plakát k filmu'404 Error Not Found

    Plakát k filmu ‚Chyba 404 nenalezena‘





  • Byla první ženou, která vystudovala svou vesnici. Zatímco studovala masovou komunikaci, absolvovala stáž v novinách s názvem ‚The Statesman‘, kde psala filmové recenze.
  • V rozhovoru řekla, že když byla dítě, sledovala Doordarshan a četla spoustu knih. Dále dodala,

    Může to znít trochu domýšlivě, když to teď říkám, ale pravdou je, že paralelní kino se mi líbilo víc už jako dítě. Byl jsem v úžasu z filmů Satyajita Raye a Mrinala Sena a odešel bych, kdyby tam bylo něco typicky komerčního. Prostě jsem měl rád konkrétní prostor, rytmus a vyprávění.“

  • V roce 2007 natočila film ‚Kramasha‘ pro tezi, kterou měla prezentovat v FTTI. Stala se první Indkou, která v roce 2009 získala Národní cenu za nejlepší kameru. V roce 2008 její film Kramasha získal cenu kritiky na filmovém festivalu v Oberhausenu a zlatou lasturu za nejlepší film na Mezinárodním filmovém festivalu v Bombaji.
  • Po absolvování FTTI byla pozvána na Budapešťský kurz kinematografie, kde měla možnost učit se od slavného kameramana Vilmose Zsigmonda.
  • V roce 2015 založila Indian Women Cinematographers Collective. Organizace upozornila na problémy, kterým čelí kameramanky. V rozhovoru mluvila o organizaci a řekla:

    Myšlenkou IWCC není izolovat ženy od mužských kameramanů nebo ukázat, že to umíme lépe než muži. Jde o to upozornit na naši podexponovanou, opomíjenou skupinu profesionálů, známých jako kameramanky. Chceme poskytnout platformu pro všechny ženy kameramanky, aby se přihlásily a nechaly se slyšet.“



      Logo kolektivu indických kameramanů

    Logo kolektivu indických kameramanů

  • V roce 2017 byla pozvána do Asociace francouzských kameramanů (AFC), aby zastupovala Asociaci indických kameramanů v Paříži.
  • V roce 2020 vyhrála druhé národní ocenění a v rozhovoru cenu věnovala svým rodičům a řekla:

    Vyhrát svou druhou národní filmovou cenu a Rajat Kamal za nejlepší kinematografii je pro mě neuvěřitelná čest a moment hrdosti. Jsem plný vděčnosti, že můj první film jako režisér ‚Sonsi‘, můj ptáček, nám dal národní cenu. Tento pocit bude chvíli trvat, než se vstřebám. Toto ocenění patří mým neuvěřitelně pokrokovým a pečujícím rodičům, kteří mi dali křídla a ukázali mi, jak snít.

  • V rozhovoru Savita prozradila, že název jejího filmu „Sonsi“ byl z hindské knihy „Deewar Mein Ek Khidki Rehti Thi“, kterou napsal literát Vinod Kumar Shukla v roce 1999.
  • K vyjádření jí podle jejích slov pomohla kamera. V rozhovoru řekla:

    Uvědomil jsem si, že mám cestu s kamerou. Mohl jsem to dát na správné místo a říct, co jsem chtěl říct. Stále jsem nebyl připravený vyprávět příběhy. Měl jsem hlad po tom, abych víc četl, víc věděl.“

  • V rozhovoru hovořila o platformách OTT a řekla:

    OTT bylo, vytvořilo mnoho pracovních příležitostí a zlepšila se kvalita obsahu. Hvězdný systém už není tak vzduchotěsný. Pro herce a filmaře je to osvobozující, protože nejste omezeni pouze na 5–6 hvězd, které lze označit za A-listy. Nicméně mám také pocit, že obsah začíná být trochu monotónní. Přesto je platforma jako celek pro zábavní průmysl skvělá.

  • Když natáčela pro film ‚Hawaizaada‘, jeden z chlapci ze štábu a herci jí začali říkat ‚paní kameraman‘.